Morální dilemata
Tramvaje, záchranné čluny a milosrdné lži: jak rozhodujete, co je správné?
Zdarma, bez registrace.
Čeká vás řada morálních dilemat, od slavné splašené tramvaje po problémy, které existují jen kvůli moderní technice, a po nich několik obecných tvrzení. U každého dilematu zvolte odpověď nejbližší tomu, co byste skutečně udělali nebo čemu věříte, a pozorně čtěte zdůvodnění: dvě možnosti mohou vést ke stejnému činu ze zcela odlišných důvodů. Nejsou tu žádné chytáky ani správné odpovědi; filosofové se o každý z těchto případů přou desítky let nebo celá staletí.
Na konci uvidíte, jak silně se opíráte o pět klasických způsobů morálního uvažování, kde stojíte ve dvou klíčových otázkách týkajících se většího dobra a kteří morální filosofové uvažují nejpodobněji jako vy.
Co měří
Důsledky
Jak silně se váš úsudek řídí následky činu, tedy celkovým dobrem a újmou, které způsobí.
Nízké skóre: Následky pro vás hrají roli, ale samy o sobě morální otázku rozhodnou jen zřídka.
Vysoké skóre: Činy posuzujete převážně podle výsledků: záleží na tom, o kolik lépe nebo hůře svět nakonec dopadne.
Povinnost a práva
Jak silně se opíráte o povinnosti, práva a morální meze, které platí bez ohledu na následky.
Nízké skóre: Pravidla a práva jsou pro vás užitečná vodítka, ne neporušitelné meze.
Vysoké skóre: Některé věci se prostě nedělají: ctíte sliby, pravdu a práva, i když by se jejich porušení vyplatilo.
Charakter
Jak často se ptáte, co by udělal člověk dobrého charakteru: poctivý, statečný, moudrý a laskavý.
Nízké skóre: Soustředíte se na čin a jeho zdůvodnění více než na to, co vypovídá o člověku.
Vysoké skóre: Etiku vidíte jako otázku toho, kým jste a kým se stáváte; správný čin je ten, který by vykonal dobrý člověk.
Péče
Jak silně váš úsudek vychází ze vztahů a vnímavosti ke konkrétním lidem, kterých se věc týká.
Nízké skóre: Snažíte se soudit nestranně a odhlížet od osobních vazeb k zúčastněným lidem.
Vysoké skóre: Vycházíte ze vztahů: z toho, co potřebují skuteční lidé před vámi a co dlužíte svým blízkým.
Spravedlivá dohoda
Jak silně poměřujete svá rozhodnutí spravedlivostí: zda by je šlo obhájit před všemi, jichž se týkají, jako před sobě rovnými.
Nízké skóre: Zda by se na zásadě mohli shodnout všichni, je pro vás méně důležité než to, zda je správná sama o sobě.
Vysoké skóre: Správné je pro vás to, co lze obhájit před každým, koho se to týká, včetně toho, kdo přijde zkrátka.
Instrumentální újma
Chránit jednotlivce ↔ Přijmout újmu pro větší dobro
Zda přijímáte, že někomu ublížíte nebo ho využijete, když je to prostředkem k mnohem většímu dobru (Kahane a kol.).
Chránit jednotlivce: Trváte na pevných mezích toho, co se smí udělat jednomu člověku, i kdyby to zachránilo několik dalších.
Přijmout újmu pro větší dobro: Jste ochotni přijmout vážnou újmu několika lidí, když to zřetelně zabrání větší újmě mnoha.
Nestranná dobročinnost
Nejdřív blízcí ↔ Každý se počítá stejně
Zda přikládáte blahu cizích lidí, vzdálených lidí, zvířat a budoucích generací stejnou váhu jako blahu svých blízkých.
Nejdřív blízcí: Zvláštní vazby mají morální váhu: rodina, přátelé a lidé, které máte na očích, jsou na prvním místě.
Každý se počítá stejně: Blaho každého se počítá stejně, ať je jakkoli vzdálený v prostoru, čase nebo vztahu.
Možné výsledky
O tomto testu
Morální filosofie nabízí několik velkých rodin teorií. Konsekvencialisté jako Jeremy Bentham, John Stuart Mill a Henry Sidgwick posuzují činy podle jejich následků; konsekvencialismus pravidel uplatňuje toto měřítko na zavedené praktiky a pravidla, nikoli na jednotlivé činy. Deontologové, především Immanuel Kant, zastávají názor, že povinnosti a práva omezují, co smíme dělat i pro dobré cíle, a tradice přirozeného zákona Tomáše Akvinského zakotvuje tyto meze v lidské přirozenosti. Etikové ctnosti od Aristotela a Konfucia po Philippu Footovou se ptají, co by udělal člověk dobrého charakteru. Etika péče, rozvíjená od 80. let 20. století, staví do středu vztahy a vnímavost ke konkrétním druhým. Teoretikové společenské smlouvy, od Hobbese po Johna Rawlse, vidí morálku jako zásady, na kterých by se lidé shodli nebo které by šlo obhájit před všemi, jichž se týkají. Pluralisté v návaznosti na W. D. Rosse zvažují několik základních povinností případ od případu.
Dvě doplňkové škály pocházejí z psychologie. Guy Kahane, Jim Everett a jejich kolegové ukázali, že utilitaristický postoj má dvě složky, které jsou u běžných lidí do značné míry nezávislé: přijímání instrumentální újmy pro větší dobro a nestrannou dobročinnost, tedy názor, že blaho každého člověka se počítá stejně, ať je jakkoli vzdálený. Dilemata typu tramvaje měří jen první složku a mnoho lidí má jednu vysokou a druhou nízkou.
Každá možnost je označena rámci, které její zdůvodnění odráží, a obecná tvrzení se přičítají k týmž skóre. Vaším výsledkem je profil nejbližší vašemu vzorci důrazů po zohlednění toho, jak často byl který rámec v nabídce. Pluralismus vítězí jen tehdy, když je váš vzorec zřetelně vyrovnanější, než aby byl blízko jedinému rámci. Pozice filosofů jsou hrubá zjednodušení jemných názorů. Skóre se vztahují k rozsahu odpovědí, nikoli k populačním normám, a hypotetické odpovědi nejsou skutečné volby: berte to jako zrcadlo k zamyšlení, ne jako verdikt nad svým charakterem.
Literatura
- Foot, P. (1967). The problem of abortion and the doctrine of the double effect. Oxford Review, 5.
- Thomson, J. J. (1985). The trolley problem. Yale Law Journal, 94(6), 1395-1415.
- Singer, P. (1972). Famine, affluence, and morality. Philosophy & Public Affairs, 1(3), 229-243.
- Kahane, G., Everett, J. A. C., Earp, B. D., Caviola, L., Faber, N. S., Crockett, M. J. & Savulescu, J. (2018). Beyond sacrificial harm: A two-dimensional model of utilitarian psychology. Psychological Review, 125(2), 131-164.
- Williams, B. (1973). A critique of utilitarianism. In J. J. C. Smart & B. Williams, Utilitarianism: For and Against.
- Kant, I. (1785). Groundwork of the Metaphysics of Morals.
- Mill, J. S. (1863). Utilitarianism.
- Aristotle. Nicomachean Ethics.
- Ross, W. D. (1930). The Right and the Good.
- Rawls, J. (1971). A Theory of Justice.
- Scanlon, T. M. (1998). What We Owe to Each Other.
- Noddings, N. (1984). Caring: A Feminine Approach to Ethics and Moral Education.
- Hooker, B. (2000). Ideal Code, Real World: A Rule-Consequentialist Theory of Morality.
- Stanford Encyclopedia of Philosophy: entries on consequentialism, deontology, virtue ethics, contractualism and natural law.
Pro sebepoznání a ze zvědavosti, ne jako diagnóza. Skóre popisují, jak jste odpovídali, vzhledem k možnému rozsahu; nesrovnávají se s populačními normami.
Morální dilemata
Asi 12 minut · 41 otázek
Další testy v této oblasti
- Morální základy
Intuice, které utvářejí váš smysl pro správné a nesprávné
42 otázek · Asi 5 minut
- Základní lidské hodnoty
Co je pro vás nejdůležitější – na Schwartzově kruhu hodnot
65 otázek · Asi 8 minut